Kategorie

 

Jak na to

Každý, kdo si jednou pořídil pejska do své domácnosti, si zcela jistě představuje, jak to bude hezké, až bude se svým psím kamarádem chodit na procházky a pejsek bude vesele cupitat u páníčkovi levé nohy a ani ho nenapadne se otočit za nějakým tím psím kolegou. Tyto vysněné představy jsou dříve či později vystřídány otázkou, jak je možné, že ten pejsek vůbec neví, u které nohy má chodit a v jeho hlavičce se honí všechny možné myšlenky od prohnání kolegy pejska parkem, až po neregulovaný skok do vodní plochy v parku těsně před tím, než plánujeme nastoupit do prostředků veřejné dopravy. V tu chvíli nám nezbývá nic jiného, než začít našeho miláčka vychovávat. Ať se již budeme snažit pejska vychovat pro účely kultivované procházky při které nebudeme chtít bavit obecenstvo veselými kousky, nebo se vydáme na dráhu vyššího stupně výchovy a výcviku ukončeného nějakou tou zkouškou, každý výcvik by měl mít svá pravidla.

Než vyrazíte zdolávat první nástrahy psí výchovy, tak si připravte hromádku piškotků, kvalitní pevné vodítko, které neřeže do rukou a kvalitní obojek. Je lepší širší, nejlépe kožený. Stahovací řetízkové obojky nechte na pozdější dobu pro případ, že budete potřebovat trochu tvrdší výchovu.

V případě trestu pejska nebijeme vodítkem a už vůbec ne rukou. Pejska jednoduše vytřepeme za kůži na krku. Stejně tak to dělala i jeho maminka fungovalo to. Před výcvikem se připravte na to, že není pejsek, jako pejsek. Zatímco německého ovčáka naučíte základům výchovy relativně rychle, jsou plemena u kterých máte dojem, že mluvíte do dubu. I tam se ale dostaví výsledky a o to je to slastnější pocit.

Tak jak tedy začít?

Když si domů přineseme štěňátko, musíme si uvědomit, že ten malý tvoreček byl ještě před chvílí ve smečce se sourozenci a hlavně s fenkou. První dny tedy zcela jistě musíme nechat štěňátko aklimatizovat v nových podmínkách. Nechat ho prozkoumat okolí, zjistit, která kytka v obýváku se dá převrhnout, který růžek koberce se dá ožižlat a vyzkoušet mnoho dalších užitečných věcí, které budou jistě páníčkům zpříjemňovat život v nadcházejících měsících. Zcela jistě musíme dát štěňátku jméno. Většinou ho má od chovatele, ale někdy máme doma třeba již jednoho pejska a tak musíme najít jméno jiné, které nebude vyvolávat rozpaky mezi pejsky. Jméno by mělo být zvučné. První slabika by měla být dostatečně znělá, aby pejsek na jméno ihned reagoval. Na jméno je dobré začít štěňátko učit nejlépe ihned. Když bude pejsek na dohled, hned ho voláme a na kousek pamlsku se snažíme zaujmout jeho pozornost. Stačí piškotka, kousek sýra, někdy kousek masa a štěňátko bude brzy ochotno dělat cokoliv. Tato část je jednodušší, ale důležitá. Až budeme mít všechna očkování a půjdeme s pejskem poprvé ven, měl by alespoň vědět, jak se jmenuje. Není nic veselejšího, než když honíme štěňátko po sídlišti mezi lidmi a pejsek ani nereaguje, protože neví, na koho to voláme.

Pejska musíme doma naučit ještě spoustu dalších věcí. Co nesmí okusovat, kam by se nemělo čůrat a tak dále. Uklidíme všechny ovladače na televize a další elektroniku (je to moc super, když máte televizi a nemáte ji čím zapnout). Odpadkový koš je taky moc prima, hlavně když je tam něco voňavého. Takže - všechno schovat, zamknout, odnést do garáže, přilepit ke stropu a vypustit štěňátko objevovat nové věci. A hlavně ty, na které jsme zapomněli.

První povely

Ke mně
První opravdový povel, který musíme bezpodmínečně zvládnout je povel "ke mně". V praxi by to mělo vypadat tak, že po zavolání jménem a povelu "ke mně" pejsek přiběhne rovně před nás a posadí se. Posadit se znamená, že pejsek sedí rovně před námi a hledí nám do očí. Začátky jsou takové, že se pejsek odněkud přiřítí a zřítí se před nás do tvaru zchromlé koule. Hned jak se to stane, je zapotřebí pejska "vytvarovat". Dát mu nožičky k sobě a posadit ho kolmo proti sobě. Tímto postupem si ušetříme spoustu nepříjemností v budoucnu, kdy bychom přišli o několik bodů na zkouškách jen proto, že se náš pejsek před námi zhroutí. Některá větší plemena psů mají na povel "ke mně" jednu zajímavou fintu (mnoho pejsků ji má snad geneticky danou). Po povelu se rozeběhnou proti nám a s ohromnou vervou se přiřítí. Naše představa, že pejsek přibrzdí je mylná. Nastává náraz do kolenou, který milého pejska posadí (nás samozřejmě taky) a provedený povel je na světě. Tak takhle raději ne. První povely je dobré zkoušet na nějakém odlehlém místě, kde se pejsek nebude rozptylovat okolím ani jinými psy. Teprve později, když si myslíme, že máme jistý nácvik, se vydáme mezi ostatní kolegy pejsky. Tady zjistíme, že provedený povel mimo dosah civilizace je nějak jiný, než v chumlu psích kolegů. Obrníme se trpělivostí a povel trénujeme dále a dále. Někdy je dobré použít dlouhé vodítko, nebo stopovací šňůru a po zadání povelu pejska trochu přitáhnout. Základ každého cviku spočívá v kapse plné piškot a velké dávce trpělivosti.

K noze
Základ tohoto cviku spočívá v chůzi, nebo sedu u levé nohy psovoda. Kohoutek psa by měl kopírovat chůzi psovoda a při sedu by měl být kohoutek psa na úrovni levé nohy psovoda. Pejsek by měl za všech okolností přizpůsobovat své tempo tempu psovoda. Ne obráceně. Tak rychlí nejsme. Chůzi, kdy pejsek svým kohoutkem kopíruje pohyb levé nohy psovoda naučte pejska co nejdůsledněji. Jakékoliv vláčení pejska za sebou, nebo vláčení psovoda za pejskem, by nás u zkoušek opět stálo cenné body. Při chůzi i v klidu pak pejskovi dáváme další povely. Mezi ně patří hlavně povely "vpravo v bok", "vlevo v bok" a "čelem vzad". Provedení takových povelů ve stoje by mělo vypadat tak, že po zadání povelu "vpravo v bok" a "vlevo v bok" se psovod otočí o 90° a pejsek přisedne do příslušné polohy. Začátek i konec povelu končí tím, že se pejsek posadí. V případě povelu "čelem vzad" se psovod otočí o 180°, pejsek psovoda obejde a opět se posadí. Pejsek se nikdy nesmí točit před psovodem, protože při tomto povelu za chůze, by pejsek v lepším případě psovodovi podrazil nohy. Tyto povely se provádí na místě, za chůze i v poklusu. Dbáme hlavně na to, aby pejsek vždy držel tempo psovoda. Pejska nenecháváme očichávat okolí a držíme ho v pozornosti na další povely.

Sedni, lehni a vstaň
Všechny cviky se provádí u levé nohy, před psovodem a ve vyšší fázi výcviku i na dálku. Nejlépe je začít s výcvikem u nohy. Pakliže je psovi dán povel "k noze", vždy měl přisednout k levé noze a posadit se. Pes by měl sedět rovně, nijak se nekroutit a nehrbit se. Posadit psa není nijak složité. Po přivolání ho přisunete k noze, vodítkem mu přidržujete hlavu vzhůru a levou rukou ho tlakem na zadeček přitlačíte k zemi. A je to. Povel "lehni" se provádí podobně. Psa si nejdřív posadíte a pak pravou rukou, ve které držíte vodítko, pomůžete tahem k zemi pejskovi lehnout. Případně mu tlakem levé ruky na kohoutek pomůžete. Povel "vstaň" začněte učit ze sedu. Po zadání povelu pejskovi, ho tahem pravé ruky ze spodu na bříško postavíte na nohy. Postupně začněte tento povel provádět i z lehu. Pejsek by měl vždy po vykonaném povelu sedět, ležet, nebo stát u levé nohy psovoda a kohoutek by měl být vždy na úrovni kolene psovoda. Při lehu by se pejsek neměl válet na zádech, nebo provádět různá jiná představení.

Zůstaň
Při tomto povelu musí pejsek zůstat na místě a vyčkat na příchod psovoda za všech okolností. Nejlépe se to učí tak, že psovi zadáte povel "lehni" a pak "zůstaň". Odejděte pár kroků a otočte se k psovi čelem a několik minut ho nechte ležet. Pak se k pejskovi vraťte a pochvalte ho. Vzdálenost od psa prodlužujte i dobu, po kterou pejska necháváte odloženého. Ze začátku použijte při výcviku i vodítko, pejska třeba přivažte ke kolíku a podobně.

Těchto několik povelů by měl zvládnout každý pejsek bez ohledu na to, k jakému účelu jste si ho pořídili. Nezapomínejte na to, že celý psí život se budete setkávat s jeho kamarády a tak by bylo dobré, kdyby po zavolání alespoň někdo přiběhl. Navíc, čím více pejsků žije ve městech, tím více je důležitá výchova. Pejsek ve městě pak musí zvládnout ještě spoustu jiných věcí: naučit se žít třeba na rušné ulici, zjistit, že obrubník chodníku neznamená se bezhlavě vrhnout pod auto, ale zastavit se, nebo třeba jezdit autobusem, nebo metrem.

Teď si řeknete - no tomu se to mluví, napsat to není žádný problém, ale jak na to? V ideálním případě vyražte jen tak na procházku. Ve městě nám nebude dělat problém najít po chvilce nějakého psího kamaráda a dát řeč s jeho páníčkem. Navíc zjistíte, že se spoustou lidí se znáte z obchodů, z autobusu a teď přijdete i na to, že jsou docela normální. Ta paní, co vám v pátek večer sebrala nákupní košík těsně před nosem, nebo ten arogantní chlápek, co vám zabral místo na parkování, je docela srandovní skupinka lidí, kteří jen pospíchali za svým miláčkem domů, aby hned mohli letět zase ven. Nakonec zjistíte, že se těšíte se svým chlupatým miláčkem ven, až potkáte tyhle správné lidi.

Budete-li chtít se svým pejskem při výchově poradit, pak není nic jednoduššího, než přijít na kynologické cvičiště a zúčastnit se některého z kurzů pro štěňátka, nebo začátečníky. Tam vám pomohou zkušení kynologové a třeba se po čase rozhodnete pokračovat v dalším kurzu a výchovu pejska tak posunout do vyšších sfér. Kynologické cvičiště má také nesporné výhody oproti individuálním výcvikovým střediskům a klubům. Váš pejsek bude socializovaný a od prvního okamžiku se bude umět chovat ve psím kolektivu. Budete-li navštěvovat individuální hodiny psí výchovy, měl by být již pejsek socializovaný a minimálně by měl zvládat základní povely. Jinak se nevyvarujete toho, že spoustu cviků budete v budoucnu přecvičovat a to zabere daleko více času a nervů, než prvotní výcvik.

Hlavně nezapomínejte na několik důležitých věcí:
Po každém dobře vykonaném povelu pejska moc a moc chválit
Pejska před každým cvikem optimisticky naladit a mluvit na něj
Neustále mít kapsu plnou piškotků a jiných odměn
Na pejska nekřičet (on slyší lépe než vy)
Pejska nebít
Před každým výcvikem se obrnit trpělivostí (taky jste neuměli číst po první cestě do školy)
Cvičit a cvičit a cvičit a potom opakovat a opakovat

A asi tak po roce zjistíte, že chodíte mezi lidmi, již na vodítku nevlajete za pejskem, písknete a on přijde, nebo si jen tak máte s večer s kým popovídat.