Kategorie

Jaký jsem?

No hlavně je se mnou velikánská legrace. Jsem sice menší vzrůstem, ale v hlavičce se mi neustále rodí nějaké ty ptákovinky. Umím klidně celý den prospat a dojít si jen ulevit. Pak mám ale taky dny, kdy jsem k neutahání.

Doslova šílím na procházkách a když vidím ostatní pejsky, mám velikou chuť si s nimi hrát. Nejraději mám, když mě někdo honí po louce. Mám hrozně rád sportování. Zamiloval jsem si na cvičáku obrany. Jak vidím rukávek a figuranta, kvílím na celý cvičák. A když přede mnou poskakuje, úplně mi přeskakuje hlásek. Ale jinak bych nikdy nikoho nekousnul.

Taky mám rád děti. Moc rád se s nimi přetahuji o uzlík. Občas se stane, že trochu víc zaberu a protivník udělá kotrmelec. Ale jinak si nechám všechno líbit. Jen dloubání do očiček moc ne. To se raději seberu a jdu pryč. Ale za chvilku jsem zase zpátky a jdeme se zase o něco přetahovat. Děti i rád hlídám. Ležím u postýlky a ani se nehnu. Co kdyby se mému malému kamarádovi něco stalo.

Postýlku mám vůbec rád. Není nad to, když v ní leží páníčkové. To se k nim přitulím a celou noc je hřeju kožíškem. Ráno mě občas ani nemůžou z vyhřátého pelíšku vytáhnout. Dělám že spinkám a vylézám až pod pohrůžkou násilí. Já vůbec umím ležet v postýlce neskutečně dlouho.

Jsem docela učenlivý. Povely zvládám vcelku v pohodě, ale jak se říká, nic není zadarmo. Piškotka v kapsičce paničky je důležitá věc. Když vím, že je v kapsičce spousta piškotek, doslova bych se strhal. Když je tam prázdno, dělám, že špatně slyším. Jestli chceš paničko, abych poslouchal, tak si dojdi koupit piškotky. Občas potřebuji protřepat kožíšek. To hlavně, když běhám se psími kamarády a nechce se mi domů. To mám trochu problémy s ouškama. A pak se zadnicí.

Co mám moc rád je snížek a vodička. Skáču po hlavě do závějí a v rybníčku lítám ve vodě, dokud mohu popadnout dech. Páníček říká, že jsem kříženec ledního medvěda a žáby.

Netrpím ani nijak moc na nějaké nemoci. Občas někde trochu nastydnu, ale to je normální. Není divu. Když napadne snížek, tak mi to v hlavičce trochu přeskočí a někdy i trochu vypne a já ve snížku a ve vodičce šílím. Rád jezdím v autě a ani delší cesty mi nevadí. Když jedeme na výstavu a přijíždíme na parkoviště a já vidím ostatní pejsky, jsem schopen i převrátit auto, jakou mám radost. Hlasitě všem dávám najevo, že už jedu taky. Páníček z toho má někdy trochu nervíky. Já mu totiž řvu přes ucho.

Nejsem zrovna moc super hlídač. Sice štěkám, když něco slyším, ale když zjistím, že je někdo u vrátek, tak se můžu zbláznit radostí. Páníček říká, že mě jednou někdo ukradne i s boudou.

A jak bych měl vypadat? Pod článkem najdete jakýsi standard FCI, ale správný stafbulík je hlavně srdíčko. Trochu střelený, hlavně veselý, malinko paličatý, někdy natvrdlý, ale nejvíc ….. láskyplný k lidem. Někdo říká, že mám někdy problémy s ostatními pejsky. No já moc ne. Tedy ano. Občas mě někdo žene po louce a ňafe mi za zády, když mě dožene tak ze mě udělá kuličku a hraje si se mnou fotbálek. To pak mažu k paničce, aby mě zachránila. Někdy to nestihnu. Posledně jsem dostal od jezevčíka. Až jsem měl šrám na nose. Panička mi pak vynadala, že jsem moula a neumím se ani bránit. Jenomže já si s ním chtěl hrát.

Měl bych mít pořádně osvalenou postavičku. Takovou souměrnou. Ode všeho akorát. Mám mít velkou hlavičku se silnými čelistmi, svaly na nožičkách, pořádný hrudníček. Prostě takový malý rambousek. Občas sice přijde nějaký módní výstřelek, jako že bych měl být pohublý atlet. Ale páníček říká, že si mě vybrali proto, že se jim stafíci líbí tak, jak mají být. Říkal, že jediná anglická žížala je Twiggi. A já se mám prý raději najíst. Můžeme mít různé barvičky. Bílou, zlatou, černou, žíhanou, strakatou a jejich kombinace. Hlavně nesmíme mít játrovou barvu. Máme mít tmavé očičko, správně pokroucená ouška. Ouška nám ale nesmí stát, to je chybička. A hlavně nám to nesluší.

S páníčkem ještě připravíme článeček o psích nemocech a čeho se vyvarovat v chovu stafíčků. Kdyby Vám ale něco chybělo, tak napište, hrábnu tlapkou do inkoustu a škrábnu Vám mailík.

Váš stafík Bondík

          

 

Standard FCI, skupina III, teriéři

Název plemene: Stafordšírský bulteriér        Originální název: Staffordshire Bull Terrier

výška: 35,5 - 40,5 cm
váha psa: 12,5 - 17,5 kg
váha feny: 11,0 - 15,5 kg

Země původu: Velká Británie

Celkový vzhled
Krátkosrstý, dobře stavěný, vyvážený. Svalnatý, pohyblivý, velice aktivní.

Povaha
Odvážný , houževnatý. Vysoce inteligentní a oddaný. Přívětivý obzvláště k dětem. Je statečný, nebojácný a naprosto spolehlivý.

Hlava a lebka
Krátká, v mozkovně široká a hluboká, lícní svaly nápadně vystupují. Čenichová partie je krátká, nos je černý.

Oči
Středně velké, kulaté, uložené tak, že hledí přímo vpřed. Přednost se dává tmavým. Pokud je v okolí oka srst bílá, okraje oka mohou být růžové. Jinak je to považováno za vadu.

Uši
Dozadu složené nebo polopřeklopené, nepříliš velké nebo vztyčené. Zavěšené nebo postavené ucho je krajně nežádoucí.

Tlama
Pysky jsou přiléhavé, čelisti silné, zuby velké, skus nůžkový (horní řezáky těsně překrývají dolní).

Trup
Kompaktní s rovnou hřbetní linií. Hrudník je hluboký, žebra jsou správně klenutá. Celé tělo je výrazně osvalené.

Hrudní končetiny
Rovné, silných kostí, dost daleko od sebe posazené. Tlapky jsou trošku ven vytočené. Lopatky jsou správně uložené. Lokty pevné.

Pánevní končetiny
Osvalené, při pohledu zezadu jsou končetiny rovnoběžné.

Tlapy
Mají silné nášlapné polštářky. U tmavě zbarvených jsou drápy černé.

Ocas
Přiměřeně dlouhý, nízko nasazený, ke konci se zužuje, Tvar jako táhlo od staré pumpy, ne příliš zatočený.

Srst
Hladká, krátká, přilehlá

Pohyb
Volný, vydatný, hbitý. Končetiny se pohybují rovnoběžně s podélnou osou těla.

Zbarvení
Červené, plavé, bílé, černé nebo modré. Kterákoliv z uvedených barev může být kombinována s bílou. Možné je i žíhané zbarvení nebo žíhané s bílými znaky. Zbarvení černo-červené nebo játrově hnědé je krajně nežádoucí.